Mauricius - ostrov, který je svými obyvateli milován

07.11.2018

Mauricius je ostrov, který je milovám svými obyvateli i turisty. Lidé jakoby tu žili s lehkostí, pokorou a zároveň hrdostí. Mauricius je ostrov, který nic neskrývá. Najdete tu přepychové turistické resorty a na druhou stranu hned po jejich boku pobřeží lemují chudinské vesničky s polorozbořenými chatrčemi.

Velikým zdrojem duševní pohody je jistě podnebí, které je pohádkové: sluníčko nad hlavou téměř každý den, oceánský vzduch a příjemně pofukující větřík, v období zimi je průměrná teplota 27 stupňů Celsia. Jeden taxikář nám prozradil jeho největší sen, kromě svatby se svojí milovanou snoubenkou, a to že by se chtěl dotknout sněhu. Prý mu nejde o to lyžovat nebo někde pobývat, ale prostě vylézt z letadla, sáhnout si na sníh a hned zase zpátky do letadla a domů. Zkrátka "Sweet home Mauritius"...

Na místních obyvatelích vás upoutají typické hluboké hnědé oči a jejich mírný úsměv. Velmi patrná je jejich neochota podléhat stresu. Všechno má svůj čas a jakoby vše mohlo počkat do zítřka. "Maňana" podle španělské řeči. Všechno má svůj poklidný čas. Zřejmě je to také dané ležérností Francouzů, kterých je na ostrově mnoho jako turistů a kteří dříve Mauricius kolonizovali. Dnes je Mauricius nezávislý, ale Genius loci tohoto místa je jistě francouzskou kulturou silně nasáklý.

Jiný taxikář na nás po celou dobu jízdy pokřikoval zpěvným anglickým přízvukem, že je potřeba si užít prázdnin co nejvíce. A všichni místní obyvatelé měli jedno stejné - milovali zemi, ve které žili. Milovali svoji zemi. A dokonce se zdálo jakoby měli i rádi druhé lidi. Jak nám řekla Češka Pavla, která na Mauriciu pracuje jako delgátka tamní cestovní kanceláře a žije tam několik let provdaná za Mauricijce: "Oni prostě nejsou tlačeni penězi. Proto bych se už nikdy nevrátila do Evropy, kde peníze představují ohromný stres. Tady když vám dojdou peníze, tak si prostě ve tmě sice neposvítíte, ale chytíte si v oceánu rybu a nic neřešíte. Nepotřebujete topit, je tu vždy teplo..."

A jistě také strava je dalším příspěvkem k duševní pohodě, protože místní obyvatelé jedí mnoho ryb. A jak je známo omega-3 mastné nenasycené kyseliny jsou obsažené právě v mořských rybách a kladně působí na naše fyzické i psychické zdraví. Nehledě na exotickou krajinu, která působí jako balzám na duševní pohodu zvláště, když bydlíte v hlučném velkoměstě obklopeni převážně betonem.

Vdané ženy Na Mauriciu moc pracovat nevidíte, protože Mauricijci jsou podle Pavli velmi žárliví, a tak své ženy pěkně drží doma a sami se starají o obživu. Ať už jako zaměstnanci hotelů či jako rybáři. Denně vidíte zástupy mužů stát na březích oceánu, jak trpělivě čekají na své rybí úlovky.

Lidé tu pracují za nízkou mzdu. Například mzda zaměstnanců hotelu se v roce 2013 pohybovala kolem 7000,- Kč/měsíc. Ale všichni zaměstnanci se na vás mile tváří a zdá se, že jsou opravdu spokojení. Když jsem si jednou kupovala suvenýry, při odchodu z obchůdku jsem si ještě něco prohlížela ve výloze a paní prodavačka mně viděla a s radostí mi tu věc pak prostě a jednouše darovala...

Veliká část obyvatel jsou hinduisté. A zřejmě tato víra stojí za jejich úsměvem a vnitřním klidem, který na vás dýchne v jejich přítomnosti. Navštívila jsem jejich chrám, před kterým se tyčí ohromná socha Šivy, která vás již z dálky vítá. Při vstupu do chrámu se vás hned ujmou a nabídnou vám požehnání, které samozřejmě můžete odmítnout. Nicméně všudypřítomné přejícnosti se prostě nevyhnete.

Jak už bylo řečeno Mauricijci jsou hrdí na svou zemi, hlavně pak na svůj rum. Ale když se jich zeptáte, zda ten kubánský je lepší, jen na vás mrknou s šalamonskou odpovědí, že oba dva mají to své a oba jsou stejně kvalitní.

Cesta do hlavního města Port Louis přeci jen nějaký ten stres znamenat může, protože se před ním tvoří kolony aut a horké počasí vnitrozemí bez mořského vánku také občas není to nejlákavější. Ale jedině v tomto městě můžete vidět slavnou známku "Modrý mauricius", kterou opečovávají v Blue Penny Museum jako oko v hlavě a nasvěcují ji pouze na 5 minut každou hodinu. V Port Louis se nacházejí mešity, katedrály, buddhistické a hindustické chrámy či čínské pagody v těsné blízkosti a nikoho neznepokojují rozdílná náboženství či barvy pleti. Vzájemná tolerance tu není jen prázdné slovní spojení.

Kultivovaný projev můžete zažít na nádherných mauricijských tržištích. Je to opravdu místo, které vám nejlépe zprostředkuje místní exotickou mentalitu - pestrost barev a vůní a poklidné postávání prodejců u svých stánků bez jakéhokoliv náznaku nepříjemného nátlaku prodeje na turisty, tím vším se mohou trhy pochlubit. Můžete tam ochutnat kokosové mléko, nakoupit si koření, zeleninu, ovoce či ryby a mořské plody. V neposlední řadě samozřejmě suvenýry či velmi levné oblečení a boty. Zkrátka atmosféra na tržištích je velmi odlišná od té naší evropské a jistě vás uchvátí.

Místní obyvatelé jsou zvyklí, že turisté se na ostrov vracejí a jejich první otázka je: "Pokolikáté jste tu na Mauriciu?" Nejdřívě mne vždy tato otázka překvapila, ale po pár dnech mi bylo jasné, že kdo jednou pocítí pohodu Mauricu, chce se zase co nejdříve vrátit. Ne náhodou mají na ostrově své vily i takové hvězdy jako Madonna nebo David Backham, čímž se samozřejmě obyvatelé s radostí chlubí a neváhají vám z taxíku ukázat přesná místa útočišť těchto celebrit. O turisty se tu rozhodně starat umí a přinášejí další jedinečné nápady jako je například procházka se lvými mláďaty v přírodním parku Casela. A také si za ně umí říci patřičné ceny, což jen podtrhuje hrdost na jejich ostrov a na své služby.

"Je tu toho tolik, co je možné vidět!", říkají všichni svorně. A jakoby je samotné ani žádné jiné dálky nelákaly.

Ale pohodová atmosféra a blahodárný klid na ostrově je asi tou největší atrakcí, která je přitahuje. Samozřejmě tou největší "atrakcí" je šnorchlování a uznejte sami, že relax pod oceánskou hladinou, kde slyšíte jen svůj dech a pozorujete rybky vám poskytne velice příjemné uvolnění těla i mysli.

Jitka Nesnídalová