Postavit se sama za sebe

11.07.2018

Velmi často vedu ve své praxi hovory s ženami o tom, jak je někdy těžké umět se postavit sama za sebe. Že ženy někdy podlehnou tlaku druhých, jejich argumentům a názorům, a ztratí tak samu sebe. 

Vnímám, že tato tendence pramení v dětství, kdy jsme byly jako holčičky vychovávané k tomu BÝT SLUŠNÉ. To znamená neodporovat, POSLOUCHAT, nezlobit, sedět spořádaně a nejlépe se vůbec neprojevovat. Nemít svoji hlavu a nemít svůj úsedek - ti druzí prostě vědí lépe než my, to nám bylo velmi často předkládáno... 

Tento styl chování se v nás zakotvil, usídlil jako ten správný, tedy od druhých vyžadovaných. Jedině tak nás budou mít druzí rádi. Velmi ráda hovořím o bezpodmínečné lásce, o přijetí, o respektování, ale i to, že se žena umí postavit sama za sebe znamená, že je právě v tomto proudu sebelásky a sebepřijetí! Vůbec nejde o to tiše přikyvovat a snášet něco, co se ženě nelíbí. Tam se od sebelásky odpujeje, není tam ani sebepřijetí, ani respekt k druhým, ale podléhání druhým! A to je veliký rozdíl: láska nebo závislost a slepé následování druhého na úkor sama sebe! 

Jak říká Chuck Spezzano: "Jestli to bolí, není to Láska". Jakmile dáme druhým najevo, že oni jsou něco více, dostávají do rukou karty manipulace či moci! Proto občas zahřmět, pevně se za sebe postavit jako skála, jde ruku v ruce dát sobě i druhým najevo, že sebeláska je naší cestou a že nás štípance od druhých z této cesty nevykolejí! I v přírodě občas zabouří a zahřmí a nebe se pak vyčistí... 

 Zkrátka tančit v rytmu své sebelásky, znamená především stát ve svých vlastních botách sebepřijetí a souladu s tím, co nás přesahuje, tedy s Láskou!

S přáním vaší sebelásky Jitka Nesnídalová