Síla přítomnosti

07.11.2018

Žijme v přítomnosti a ne v minulosti! Minulost se změnit nedá! Minulost můžeme pouze přijmout! Jediné, co můžeme ovlivnit je naše budoucnost! Žít v myšlenkách "co kdyby bývalo bylo" naše sebepřijetí jen a jen pohlcuje a energii mrháme na věci, které nezměníme.

Krásné vzpomínky a zpracování těch nehezkých

Vzpomínejme na dobré věci, buďme za ně vděční a těšme se z toho, že jsme je zažili... Málo využíváme sílu krásných vzpomínek a zbytečně se poddáváme nehezkým vzpomínkám, které když znovu oživujeme, jako bychom se jejich negativní energií sytili znovu a znovu... Je mnoho odoborníků, kteří mohou pomoci vypořádat se s bolavými vzpomínkami, zpracovat je, aby námi již palčivě neprotupovaly... Není ostuda požádat o pomoc! Je to to nejmoudřejší!


Jak říkal Buddha - prožívání přítomného okamžiku je nejjistější cesta ke štěstí

Nebičujme se tedy za minulost, buďme na sebe laskaví a odpusťme si! Nepřepínejme se! Více si užívejme přítomného okamžiku - vždyť cesta je cíl! A jak říkal Buddha - prožívat přítomný okamžik je nejjistější cesta ke štěstí! Život určitě není o tom někam se neustále hnát nebo se trestat za minulost, ale je o tom žít teď a tady a věřit, že to dobré je tu pro nás! Pokusme se více naplnit svoje srdce vděčností k tomu, co teď a tady máme! Nezáleží na tom, kolik příležitostí jsme promarnili, co nám nebylo dáno, o co jsme přišli, co jsme zahodili. Ale záleží na tom, co uděláme s tím, co máme, viďte?

Cesta je cíl - klišé nebo zlatá žíla poznání

Nedávno jsem se dívala na americký film "Walter Mitty a jeho tajný život". A myslím, že tam je krásně vyjádřeno, proč je cesta cíl. Jakmile se Walter vydá na cesty, dobrodružství začíná! Potřebuje najít fotografa, jehož fotku má za úkol připravit k otisknutí v časopise. A tak se za ním vydá do Grónska či na Island. A hádám, že všichni, kdo tento film sledují si potajmu přejí, aby Walter fotografa našel až za hodně dlouho, protože bylo zábavné sledovat jeho cestu. A Walter sice fotografa nakonec vystopuje, ale všem je nám jasné, že to, co zažil na cestách, je pro něj to nejdůležitější poznání... Cesta je o tom užívat si dne, užívat si dne s druhými, s přírodou, se sebou, s tím, co nás přesahuje. Cesta je o tom dýchat a prostě žít v rytmu své duše a v souladu s bohem, tedy láskou...

Žít "teď a tady", být šťastní tam, kde právě jsme a že děláme to, co skutečně dělat chceme 

To je opravdové lidské štěstí, viďte? Pokud jsem odtrženi od "teď a tady", vytváří to v nás frustraci! Znáte ten pocit - stále hlavou v budoucnosti? Uf, docela energeticky náročné, viďte? Proto je tak ozdravné meditovat, protože si vychutnáváme právě přítomný okamžik. A meditovat je možné kdekoliv a kdykoliv - meditovat nad přítomným okamžikem. Na procházce si užívat "teď a tady", při plavání, při vaření, při úklidu a třeba i samozřejmě při práci...

Osho o vědomém prožitku štěstí

Osho vysvětluje, že naše tělo a mysl jsou zaměřeny z důvodu přežití na varovné signály, na bolest, apod... Náš organismus má automatická čidla, kterými nás varuje. Například dáme ruku pryč, pokud se o něco spálíme. Náš systém tak neustále vyhodnocuje okolní potencionální nebezpečí. Ale náš organismusm v sobě nemá zakotvená automatická čidla, aby nás upozorňoval na to, když našemu tělu nic není, když je nám dobře, když nic nebolí, když se nám daří, když jsme spokojení... A je moc důležité vnést vědomí do těchto spokojených okamžiků! Vědomě si užít pocit spokojenosti, vědomě se položit do šťastného okamžiku. Uvědomit si, že právě teď jsme šťastni, kde jsme, s kým jsme a co tam děláme...

Žít v přítomnosti předpokládá naši důvěru v život

Na Bali lidé věří v bohy a věří, že bozi chtějí být lidem co nejblíže a chtějí jim pomáhat v každém okamžiku. A když se jich zeptáte, proč jsou tak šťastní, odpoví vám, že jsou šťastní, protože mají přízeň bohů. Tak to popisuje ve své knize Duchovní síla jógy Gertrud Hirschi (Fontana 2007), která na Bali pobývala. Nechme "božství", ať se o nás postará, milujme je a věřme, že ono miluje nás. Věřme v přízeň a lásku toho, co nás přesahuje. Strach z budoucnosti pak nebude mít prostor, jak se v nás uchytit. Protože existují pouze dva způsoby života, jak říkával již Albert Einstein - ten žitý v lásce nebo ten žitý ve strachu. A jeden vylučuje druhý. Žijme v lásce...

Když usínáme, poděkujme za vše dobré. Vděčnost je další kotvou pro přítomný prožitek....Buďme vděční za cokoliv, co vnímáme jako dar, kterým nás život štědře odbaroval, viďte?

Jitka Nesnídalová